Knížka snů
Má knížko snů, kde já tě mám,
chci zas tě číst a číst tě po sté,
jak dřív když svět byl zázrak sám,
a dýchat v něm se zdálo prosté,
jen stránky obracet, nic víc,
a vznést se tam, kam nikdo nesmí,
jak blízko zdá se půlměsíc,
jak blízko souhvězdí i vesmír,
smečka zákeřná a zlá,
roztrhá i písmo svaté,
knížka snů, kus mého já,
zůstal z ní jen pouhý cááár,
to on mě líbal za nocí,
a breptal páté přes deváté,
zbavil mě dětských nemocí,
ale setrval jen týdnů pár,
já dodnes jsem jak na trní,
a doufám dál, že snad se vrátí,
ten sen se zřejmě nesplní,
mě nesplnil se žádný zatím.
Já měla sen to přísahám,
moc odlišný od těch zdejších,
sen zemřel, skoncoval to sám!
Má knížko snů, kde já tě mám...?